V šedých tónech - kniha, ze které mrazí

Název knihy (v ČJ): V šedých tónech

Název knihy v originálu: Between Shades of Gray

Autor: Ruta Sepetys

Rok vydání: 2013
Rok přeložení do ČJ: 2014

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 288

Anotace:

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.

Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.

Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáže udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

Můj názor na knihu:

Abych pravdu řekla, kniha ve mě při čtení vyvolávala silné a někdy i protichůdné pocity. Určitě bych ji doporučila úplně všem. Člověk si uvědomí, jak může být rád, že už ta doba je za námi. 

Vypravování v Ich formě příběh ještě umocňuje a čtenáře tak plně vtáhne do děje. Kniha je napsána velmi pěkně a živě, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Jedinou překážkou mi bylo, že jsem hrozný strašpitel, a tak jsem musela číst pouze ve dne. :D  

Již od nějaké desáté stránky jsem byla smutná, ale i velmi naštvaná. Ty hrůzné věci co se tam děly, mě donutily se velmi zamyslet."Co bych v takové chvíli dělala já? Vydržela bych ten nápor emocí a tvrdé zacházení ba dokonce tenhle kalibr šikany?" Nikdy jsem si nedokázala odpovědět, zkrátka to nejde. Jak člověk může vědět, jak by se v daném okamžiku zachoval? Pokaždé jsem se musela zastavit, abych si v hlavě urovnala myšlenky. 

I přes vážnost této knihy se člověk i párkrát zasměje. Což je dobře, depresivní téma na 288 stranách prostě nedělá nikomu dobře. 

Kniha končí úchvatným závěrem, který rozuzlí případné čtenářovy nejasnosti.

Zápory: V některých částech jsem se ztrácela. Je to rozdělené na 3 části a to mi moc nevyhovovalo.
Klady: Ich forma, poutavý příběh. Jednoduše a krásně napsané.

Závěrečné hodnocení (1-5):